Čtenářská gramotnost znamená schopnost porozumět psanému textu, přemýšlet o něm a používat jej k dosahování určitých cílů, k rozvoji vlastních schopností a vědomostí a k aktivnímu začlenění do společnosti... Tak tohle říká závěr posledního velkého mezinárodního výzkumu OECD PISA. Co to ale znamená jednoduše? 
Znamená, že si něco přečteme a čteme to s určitým záměrem. Tedy někdy se chceme pobavit, jindy se chceme při čtení bát, či chceme vypátrat toho, kdo provedl nějaký trestný čin. Ale také se chceme něco naučit, zvládnout podle návodu uvařit nějaké vynikající jídlo, nebo třeba jen složit kus nového nábytku.  

Přečtený text si potom nějak vykládáme, vysvětlujeme, dešifrujeme ho, zjišťujeme, "co tím chtěl básník říci", srovnáváme s jinými texty, s našimi dosavadními životními zkušenostmi. Často také přečtené s někým sdílíme, povídáme si o knihách s jinými lidmi. Obhajujeme si své názory o tom, co jsme přečetli. A tak dále... No a toto vše je čtenářská gramotnost.
 

Jsou různé způsoby čtení. Jinak čteme, když se chceme něco naučit. Jiný způsob si zvolíme, když čteme krásnou literaturu.

Co tedy patří ke čtenářským strategiím?

• Předvídáme to, co budeme číst. O čem bude kniha? Které postavy v ní budou vystupovat? Co se stane? Dopadne ta kniha dobře? Co se bude psát v tom článku o velrybách? Dozvím se z něj ještě něco nového?

• Určujeme nejdůležitější (hlavní) informace a myšlenky. To je důležité, když se chceme něco naučit. Náš mozek je totiž schopen vstřebat jen určité množství myšlenek. 

• Představujeme si to, o čem čteme. Jak vypadá krajina, kterou postavy procházejí? Jak vypadá ten nový kluk,co se v příběhu objevil? Co všechno má v pokoji ta holka, o které čtu? 

• Ptáme se na různé věci, o kterých čteme. Proč Honza udělal zrovna toto? Jak bych to řešila já? Koho mi ta holka připomíná?

• Usuzujeme podle toho, co čteme. V knize je napsáno, že Jirka měl na hlavě teplou čepici, předpokládáme tedy, že venku byla asi zima. Nebo si přečteme, že Alenka se krčila v koutě. To asi znamená, že měla strach, nebyla si jistá sama sebou, nebo jí nebylo dobře. 

• Shrnujeme si, co jsme četli. Dáme si dohromady, co jsme zjistili, jak šly jednotlivé události po sobě, co bylo důležité a tak.

• Sledujeme, zda správně rozumíme tomu, co jsme přečetli. Urovnáváme si naše  myšlenky. Znám opravdu význam tohoto slova? Nepřečetla jsem to náhodou špatně? 

• Hledáme souvislosti čtené knihy. Podobný příběh jsem už jednou četl. Tady ten kluk se chová stejně jako brácha. Tady ta paní mi připomíná naši nesnesitelnou sousedku.  

• Hodnotíme přečtené knihy. Říkáme si, jestli se nám kniha líbila, nebo nelíbila. Zjišťujeme, co nás při četbě bavilo a co ne. 

​

Důvodů, proč je dobré číst knihy, časopisy, noviny, tedy rozvíjet čtenářskou gramotnost, je několik. Třeba například:

• Rozšiřujeme si slovní zásobu. Lépe se vyjadřujeme. Nemusíme dlouho hledat slova. Lidé nám rozumějí a a my naopak rozumíme tomu, co nám říkají ostatní. A to vůbec není špatné.

• Zlepšujeme se v pravopisu. Když vidíme něco správně napsané, tak si to pamatujeme, a děláme tak méně pravopisných chyb.

• Lépe a snadněji se učíme. Učení nám pak netrvá dlouho a my se můžeme věnovat svým zájmům a zálibám.

• Lépe se soustředíme, vydržíme déle u jedné činnosti. 

• Zlepšujeme se v psaných projevech. Když něco napíšeme - příběh, úvahu, prostě cokoli - je to zajímavější. 

• Lépe formulujeme vlastní myšlenky. Nestává se nám tak často, že nemáme k věci co říct.

• Podle přečtených příběhů můžeme řešit naše problémy a situace, ve kterých se nacházíme. Zjistíme totiž, že hrdina knihy, kterou čteme, má podobný problém jako my. 

• Vytváříme si čtenářské společenství, tedy skupiny lidí, kteří čtou. Bavíme se o knihách. Říkáme, co nás baví, která kniha se nám líbí, proč se nám jiná kniha nelíbila a tak.